0:00 | 18. 11.

Čtenářské příběhy o ceny: Pes

Životadárný instinkt

Klíčová slova: domácnost pes

Napadlo vás někdy, že pejsek se nehrne do postele jen pro pohodlí a z rozmazlenosti, ale třeba proto, aby vám pomohl, případně vás zachránil?

Lenka:

Moje psí kamarádka se jmenovala Bela, kříženec, ale se srdcem na správném místě a s kouzelnýma očima. Od malinka nás chránila, hledala ve skrýších a každý den nás vítala při návratu ze školy. Ve druhé třídě jsem vážně onemocněla a střídala antibiotika s pobyty v nemocnici. Když mi klesla teplota pod 38 stupňů, bylo to srovnatelné se zázrakem. Beluša mě postrádala a já ani nevěděla, že jsem zpátky doma.

Z vyprávění znám historku o tom, jak se jednoho dne proplížila ve dveřích mezi kroky mého táty a hup ke mně do postele. Dlouhé hodiny ke mně nikoho nepustila, ležela mi přes hrudník a dýchala do tváře. Večer ke mně pustila mamku s čajem a na ostatní nadále vrčela.

Druhý den ráno jsem měla jen mírnou teplotu a obrovský hlad. Belinka mě doslova vystrkala zpod peřiny, aby se pochlubila svým uměním. Bylo vyhráno, já se uzdravila a naše Belinka se pak dožila dlouhých 18 let, než nám jednou v zimě usnula a spala a spala a spala...

Takže pes do postele s klidem ano, on ví, proč tam chce jít...

Silvie:

Pes do postele? Ano, ano, ano. Když mi tehdy již dospělá dcera donesla krátce po smrti manžela domů malé bílé chlupaté klubíčko, moc se mi to nelíbilo. Po půl roce bylo všechno jinak. Nikdy předtím jsem nepoznala tolik různých lidí, jako na procházce se psem, a nikdy předtím mě nikdo tak radostně nevyhlížel a nevítal při návratu domů. Nakonec jsem se těšila, až se konečně náš pejsek naučí spát se mnou v posteli. Není tam sice stále, v noci cestuje po všech možných koutech, ale nic nemůže nahradit ten příjemný pocit, když vám vedle tváře položí svůj studený čumák a za chvíli už funí, případně chrápe nebo poštěkává a třepe nohama jak honí vysněného zajíce. Nebo když jdete spát a on uhání, aby vás předběhl a z postele na vás jukají jeho tmavé oči. Je to malá domácí „canisterapie“, která na mě 100% působí, a když se k tomu přidá i „peeling“ jeho ostrým jazýčkem, nic mi nechybí.

Čtěte také:

Pejsek do postele: ano, či ne?

Zvíře nezná faleš

Pes do postele patří!

Pes je antidepresivum!

Ano, ale s čistýma packama!

Díky, že jste

Zlato v posteli

Napište nám!

S kočičkami je to snadnější. Bývají menší, čistotnější a jaksi nezávislejší. Stulené do klubíčka na dece skoro zmizí. Jejich pozornost není tak humpolácká. A tak nějak mimochodem dávají velkoryse najevo, že jim vlastně člověk v jejich posteli zas tak moc nevadí. Většina ostatní domácí havěti zase zdaleka nemá k lidskému loži tak vřelý vztah. Hlodavcům je víceméně jedno, kde složí hlavu, navíc u nich hrozí riziko nechtěného zalehnutí. A hady či pavouky si do postele berou jen zatvrzelí fakíři.

Zato pejsci! Oddaní, věrní, na rozdíl od koček toužící víc po pánovi než po postelovém pohodlí… Ti pejsci jsou ovšem také zdaleka nejlépe vychovatelní. Když vydržíte, rychle si zvyknou na svůj pelíšek a bude jim v něm dobře. A vy se tak připravíte o živočišné teplo, ale také o chlupy na polštáři a blátivé tlapky otištěné na prostěradle. Čemu dáte přednost? Patří pes do postele, nebo ne? Nebo jen někdy? Napište nám o tom! Příběhy o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu redakce@zena.cz, do předmětu uveďte heslo “Pes“.

Příspěvky můžete posílat do 17. 11. Nejzajímavější z nich uveřejníme a odměníme krásnou cenou! Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.

autor: Redakce